Středočeské Milovice byly dříve známé především jako domov sovětských vojáků, kteří tady s rodinami bydleli v letech 1968-1991. Dosud je připomínají vybydlené paneláky, opuštěné bunkry a mozaiky zobrazující sovětské hrdiny. Vojáci jako svůj výcvikový prostor používali také stepi za městem. 

Dnes se místo vojáků v obrovském prostoru prohánějí koně, pratuři a zubři, tedy velcí kopytníci, kteří českou krajinu obývali už v pravěku. Nyní spásáním plevelu v opuštěných vojenských újezdech pomáhají návratu vzácným a ohroženým druhům rostlin a motýlů.

  • Pokud se chcete dostat až na dosah divokých zvířat, domluvte se s organizací Česká krajina, která má projekt na starost.

Místo suché vysoké trávy, plevelu a železného šrotu pokrývají step u města Milovice vzácné rostliny. K nejvzácnějším patří hořec křížatý. Jeho místní populace je teď jednou z největších u nás. „V dřívější vysoké trávě by neměl šanci. Navíc umožňuje návrat také zdejšímu nejvzácnějšímu motýlovi, modráskovi hořcovému Rebelovu. Hořec křížatý je jeho jedinou živnou rostlinou, bez které se nedokáže rozmnožovat,“ vysvětluje náš průvodce Miloslav Jirků, který pracuje v Biologickém centru Akademie věd ČR.

Šplháme na bývalý bunkr, který je pokrytý travou a slouží jako výborné místo k pozorování. Jen malý kus od nás se pasou koně a kolem nich pobíhají hříbata. Nedaleko od koní se klidně pasou pratuři. „Moc blízko k nim nepůjdeme, mají mláďata a mohou být nevypočitatelní. A místům s vysokou travou se raději vyhýbejte, protože právě tam samice mláďata v prvních dnech po porodu odkládají. Je to instinkt, který v přírodě pomáhá mláďata chránit před predátory,“ upozorňuje Jirků.

Zvířata se krmí jenom na pastvině a návštěvníci mají přísně zakázané jim cokoli dávat. Někteří to ale nerespektují. „Zřejmě ve snaze jim přilepšit jim házejí například pečivo. Jedna klisna na to málem doplatila. Vždy proto na návštěvníky apelujeme, že házením jakékoli potravy zvířatům ohrožují jejich život,“ zdůrazňuje odborník.

  • tabulky na ohradě KROMĚ ZÁKAZU KRMENÍ také přísně zakazují LIDEM používat malé průchody v pletivu. Jsou určené pouze pro zvěř. Do ohrady smí návštěvníci výhradně s doprovodem.

Druhý den ráno se vracíme a chovatel nás bere na další místo. Kromě pastviny v Milovicích se stará ještě o větší sousední ohradu u Benátek nad Jizerou. „Vedle koní tu je také stádo zubrů evropských, kteří přijeli z Polska. Ti jsou ale poměrně plaší a často se schovávají ve vysoké trávě. A vzhledem k tomu, jak je prostor velký, je možné, že je dnes možná ani neuvidíme,“ připravuje nás na možné zklamání Jirků.

  • Pokud chcete mít z ohrady dobré fotky, určitě si přibalte dlouhý objektiv.

Za dvě hodiny jsme spatřili divoké prase, zajíce, srny či hnízdo skřivana polního. Po největším evropském savci ale není ani památky. Když už hledání chceme vzdát, v dálce dvaceti metrů ve vysoké trávě a mezi stromy se najednou mihne velká hnědá skvrna. „To jsou oni,“ zašeptá Jirků.

Zdá se ale, že zubři nemají na návštěvu náladu. Neustále se od nás vzdalují a udržují nás v bezpečné vzdálenosti. Jejich typickou hlavu s šešulí a rohy tak vidíme jenom pomocí dalekohledu.

V České republice v roce 2015 žilo 75 zubrů, což je nejvíc od doby, kdy lidé tento ohrožený druh na našem území ve středověku vyhubili. Jejich počet roste také díky projektu u Benátek nad Jizerou.

PŘÍRODNÍ REZERVACE MILOVICE

  • Pokud chcete rezervaci navštívit, kontakty najdete na www.ceska-krajina.cz.
  • Ohrada u Milovic má rozlohu 40 hektarů, u Benátek nad Jizerou 120 hektarů.
  • Projekt organizace Česká krajina má do oblasti především vrátit přirozenou rovnováhu a zachránit zdejší mimořádně pestré druhy motýlů a jiné fauny a flóry.

Chráněných oblastí je na Nymbursku spoustu. My jsme navštívily tůně a mokřady Josefov. Jen pár minut jízdy autem od města Milovice najdete soustavu vodních hladin vyhloubených v hájích s převahou javoru jasanolistého po levé straně řeky Mlynařice.

Kromě mnoho druhů vodního ptactva můžete pozorovat i vzácné užovky, žáby a překvapit vás může i nutrie, která se už stala malým maskotem tůní a mokřadů. Obyvatelé si ji oblíbili a chodí ji krmit. Pokud pojedete do rezervace se psem, nezapomeňte ho mít na vodítku. My jsme se setkali s ignorací majitelů, jejichž puštěný pes pro legraci zabíjel užovky a žáby.

GALERIE:

Write A Comment